Všichni víme, že, že pro dítě je nejlepší vyrůstat v dlouhodobě stabilním harmonickém svazku, který mu poskytuje tolik nezbytný pocit jistoty a bezpečí, důležitý pro jeho další vývoj. A všichni víme, že tomu tak v řadě případů není. Podívejme se na některá statistická čísla z roku 2007:
V roce 2007 bylo uzavřeno 57 157 sňatků, a 31 127 manželství bylo rozvedeno. Narodilo se 114 947 dětí, z toho 39 764 mimo manželství. Vroce 1997 byl počet dětí narozených mimo manželství 16 194, tj. více jak o polovinu méně při celkovém počtu narozených dětí 90 930.
Stále více dětí vyrůstá v neúplných rodinách, rozvádí se každé druhé manželství a v řadě případů se partneři ke sňatku ani nerozhodnou. Proč tomu tak je, na to by jistě měli složitou odpověď sociologové, ale nemohu se ubránit dojmu, že kromě společenské roviny a veřejného mínění, které bere rozvod i partnerský život bez sňatku jako běžnou normu, v tom hraje nezanedbatelnou roli i rovina ekonomická. Vždyť rozvod – pokud se manželé dohodnou, je tak snadný. A té straně, které nebyly svěřeny děti do péče( zpravidla otec) pak stačí platit relativně velmi nízké alimenty a tím jsou její závazky k původní rodině vyřešeny. Tak proč nezkusit založit novou rodinu ? A když to nevyjde, tak znovu ? Možná, že kdyby výše alimentů lépe odrážela skutečné životní náklady na vyživované dítě, leckterý rodič by si spočítal, že na novou rodinu prostě nemá… a kdo ví, možná by rozvodů ubylo. A co žena, které po rozvodu zůstanou dvě malé děti, na které dostává naprosto nepřiměřené výživné vzhledem ke skutečným nákladům ? Ve společnosti, která takto funguje, se nemůže spolehnout na celoživotní jistotu muže živitele a musí hledat jistoty jiné, včetné té, jak uživit sebe a své děti. Neboť alternativa, že její muž potká a bude následovat jinou, mladší, neopotřebanou péčí o děti a s obzory zahrnujícími širší spektrum, než plíny a domácnost, tu reálně existuje. A tak žena chodí do práce, mimo jiné i proto, aby v případě nezbytí byla soběstačná. Jenže když má malé dítě, do práce chodit nemůže, protože nejsou ani jesle, ani poloviční úvazky. Jesle nejsou proto, že jde o socialistický přežitek kolektivní výchovy a navíc si nenecháme něco diktovat z Evropské unie. S halasným vytrubováním o zájmech dítětě, je ženám doporučeno, aby raději zůstali doma. Pro stát je to jednodušší a levnější, než budovat funkční síť jeslí. A rovné příležitosti mužů a žen ? Taky nějaká evropská novota… Jen škoda, že o zájmy dítěte se již nikdo nezajímá ve fázi, kdy dojde k rozvodu, žena zůstane s dvěma dětmi sama a na sociální podpoře, protože nemůže do práce, nemajíce kam dát malé dítě.. .A tak dítě k ošklivému psychickému šoku z rozpadu rodiny ještě zažije v řadě případů dramatický propad životní úrovně…
Ale nemusí jít jen o drama rozvodu. I ve většině fungujících rodin, je druhý příjem dnes naprostou nezbytností a jesle, stejně jako moderní a pružné přístupy k pracovní době prostě chybí. Nemluvě ani o tom, že v dnešním pádícím světě tříletá mezera v kariéře znamená její konec. Proč nemáme jesle ? Proč jsou ve většině případů alimenty tak nízké, že nepokryjí adekvátní část nákladů na dítě ? Proč zaměstnavatelé nenabízejí běžně zkrácené pracovní úvazky ? Proč ? Protože je málo žen v politice a ve veřejném životě ? Protože to ženám nevadí ? Protože o muže nepálí ? Co myslíte Vy ?